Když má přijít návštěva

9/26/2017

Krásný večer.
Po delší studijní přestávce se vracím s článkem. Než jsem se stihla "rozkoukat", přehouplo se září do své druhé poloviny a podzim přišel opravdu rychle. Letos mi to snad poprvé nevadí. Těším se na večery pod dekou, na dýňovou polévku, svíčky, svařáky a taky na čas s rodinou a přáteli. U nás je totiž podzim ve znamení narozenin snad poloviny rodiny a tak se setkáváme opravdu často. A to já ráda.

Čím jsem starší, tím víc nostalgická jsem. Snažím se zapamatovat si okamžiky, kdy jsme spolu. Užívat si je. Miluju víkendy u našich, když se naši dopoledne dohadují, jak a co budou SPOLU vařit. Mám ráda kremrole u jedné babičky, neustále puštěnou TV Barrandov u druhé.

Letos si poprvé mi tak nějak dochází, že jsem už  asi dospělá. Že už jsem na to sama. Že bych si měla vytvářet svoje rituály. Je pravda, že Vánoce jsme společně s drahým slavili už třikrát a tradice máme. Ale až teď na podzim jsem si uvědomila, že do toho všeho patří i ty každodenní všednosti. A tak jsem se pokusila do našich tradic zařadit i pravidelné obědy s přáteli, které si užívám i pro to, že můžu slavnostně prostřít a oni to ocení :)

Protože právě oni jsou pro mě velmi důležití. I když ještě nemáme děti, cítím kolem sebe velkou soudružnost a rodinnou atmosféru. Že jsou oni naší rodinou jsem si uvědomila před třemi lety na Vánoce. Byly to naše první společné svátky ve dvou, měli jsme poprvé naše doma. Říkala jsem si, to bude krása, sami DVA. Večer před Štědrým dnem jsme se pustili do příprav. A v tom dva telefonáty, kamarádi, můžeme přijet? Jasně. Měla jsem malinko pocit, že nám naruší naši první vánoční pohodu. Ale opak byl pravdou.

Když jsem je viděla, všechny v naší malé kuchyni, jak jeden krájí brambory do salátu, druhý mrkev, věděla jsem, že je to ono. Byli jsme všichni spolu, jako rodina. Od té chvíle je vítám v každou denní a noční hodinu, taky kvůli nim máme doma velký rozkládací gauč a nafukovací matraci. Aby se u nás všichni cítili dobře. Aby se nám neztratili v té hektické době. Nebojím se říct, že mi jsou mnohdy bližší než moji vlastní příbuzní.

Někdo moudrý řekl, že rodina, jsou lidé, které si nevybíráme a přátele jsou rodina, které si vybíráme. 

Jak pravdivé, že? Jak to máte vy? 
A.

You Might Also Like

0 comments